Ve středu 12. srpna 2015 zemřel ve věku 85 let bratr

Jiří Ott – Jura,

člen Svojsíkova oddílu, bývalý oblastní zpravodaj, nositel řady skautských vyznamenání.

Rozloučení s ním se konalo v pátek 21.srpna 2015 při mši svaté ve 14.00 hodin

ve farním kostele svatého Jana Křtitele v Náměšti nad Oslavou.

Slovo na rozloučenou pronesl br. Z. Navrátil – Fetišek, ŘSV:

Bratře Juro, zarmoucená rodino, sestry a bratři, vážení hosté!

Připadl mi nelehký úkol rozloučit se s naším milým bratrem jménem těch, s nimiž tak rád sedával pod hvězdnatou oblohou u planoucího ohníčku, jménem instruktorů Ekumenické lesní školy, jménem těch, jimž bude tak bolestně chybět. Úkol je pro mne samého o to těžší, že mě s ním pojilo nejen upřímné skautské bratrství, ale také hluboké osobní přátelství.

Jiří Ott, náš bratr Jura, byl mimořádnou skautskou osobností, takovou, jichž nemá současný český skauting mnoho. Byl známý nejen svou precizností, ale také svým zaujetím a hlubokým prožíváním skautské myšlenky, její etiky a duchovního obsahu, navazujícího na křesťanské kořeny této civilizace. Všechno jeho konání bylo vždy prodchnuto službou, službou hnutí, službou bratřím a sestrám, službou bližním a naší vlasti, jež pro něho nebyla nikdy pouhým prázdným pojmem. To všechno konal s plným nasazením a často i za cenu velkých obětí.

Vyrůstal v rodině, jejímiž samozřejmými atributy byla čest, pravda, právo, vědomí povinnosti, úcta ke spravedlnosti, poctivost a pracovitost. Měl smysl pro estetiku a také velmi vyvinutý výtvarný cit. Přesto však nenastoupil ke studiu architektury, jak původně zamýšlel, ale věnoval se tělovýchově jako vysokoškolský pedagog. Jeho hlavními obory byly zimní sporty a kanoistika.

Se skautským hnutím se seznámil již ve velmi útlém věku. Rád vyprávěl, jak ho často rodiče brávali na skautské tábory, které vedli jejich rodinní známí – většinou pedagogové. Tak se dostal už jako čtyřletý hošík i na lesní školy, z nichž tehdy velmi významná – Jinošovská – se stala jeho pozdějším stálým prázdninovým domovem. Se skauty se za války zapojil také do odboje jako spojka, kdy donášel odbojářům potraviny, zbraně i munici. Návrh na státní vyznamenání pro něho zůstal nakonec založen někde mezi „papíry“ v „Jinošově“, když ho skautům posléze odebrali po svém puči komunisté. Pro bratra Juru ovšem násilné zrušení hnutí neznamenalo ukončení jeho skautských aktivit. Podařilo se mu vést mladé lidi ve skautském duchu přes všechny obtíže dlouho po zákazu a jeho odchovanci – jak připomínaly ještě po létech jejich nadšené dopisy – na tyto doby rádi a s vděčností vzpomínali.

Výčet jeho skautských činností je dlouhý. Za nejdůležitější považoval vždy výchovu nových skautských vůdců, v poslední době zejména v rámci prestižní Ekumenické lesní školy. Mohl jejím účastníkům předávat nejen svoje bohaté zkušenosti technické, ale stejně tak metodické a pedagogické. Jura byl totiž svou podstatou velmi dobrý pedagog. Skauting mu nebyl pouhým koníčkem, ale životní náplní a především životním stylem. Stal se nositelem četných skautských vyznamenání, z nichž uvedu jen ta nejvyšší – vodácký Řád Stříbrného bobra a zlatý stupeň Řádu svatého Jiří. Zůstal věrný tomuto hnutí až do samého konce.

Každé loučení je těžké, třebaže i ono patří k lidskému životu. Nám, jeho skautským bratřím a sestrám i jeho přátelům, zůstávají vzpomínky na něho navždy. Jsou to vzpomínky na dobrého člověka, vzpomínky na skutečného celoživotního skauta. Milý bratře Juro, ať Tě Pán přijme ve Své dobrotivosti.