(Odkaz na podrobnou historii do r. 2010 je na konci tohoto článku.)

V letech 1937 a 1938 bylo ve skautské službě již několik bratří, kteří vstoupili do hnutí v jeho počátcích a zůstali mu věrni po celých 25 let. Pracovali jako vedoucí oddílů, zpravodajové, nebo byli členy vyšších sborů SJSS RČS.

Za léta prožitá v činné službě pro skauting, byla již tehdy udělována „služební léta“, o nichž mluví organizační předpis uvedený v příručce A. B. Svojsíka: Organizace, I. vydání z roku 1921 – str. 80.

Druhé doplněné vydání citované příručky z roku 1930 uvádí na str. 44, že služební léta jsou bronzová, pět let lze nahradit lipovým lístkem stříbrným … V poznámce k uvedené stati se uvádí, že za 25 let skautské služby může Náčelnictvo uděliti lístek zlatý, vyhradivši si písemné vylíčení vykonané skautské práce.

V roce 1937 bylo doporučeno sdružit tyto nositele zlatého lipového lístku, vyšlé ze skautské kolébky, do nějakého čestného útvaru Svazu. Stanovy, schválené 27. května 1936 měly sice v hlavě XXIII. ustanovení, že – „Valný sjezd a Hlavní stan měly právo jmenovat osoby o skautské hnutí zasloužilé, nebo vynikající osobnosti vůbec, členy Čestného výboru“. Bylo tedy zřejmé, že nositelé zlatého lipového lístku by měli být jeho členy. Ale Náčelnictvo Svazu se klonilo k názoru, že by zasloužilí pracovníci z řad činných skautů neměli být zařazováni do tohoto výboru, ustanoveného hlavně pro osobnosti z neskautských řad a tak se stalo, že pro jejich formálně neexistující kolektiv byl přijat název „Čestný oddíl Svazu“.

Junák, ústředí skautské výchovy, vzniklý na 1. ustavujícím sněmu 22. ledna 1939 převzal do nového organizačního řádu – předpisu svazové ustanovení o označování služebních let a tak po rozhodnutí, že léta členství v integrujících se složkách se v Junáku započítávají a uznávají, počet členů Čestného oddílu vzrůstal. A poněvadž každý oddíl má mít svého vůdce, byl za pomyslného vůdce tohoto právně neexistujícího, poněvadž nezaregistrovaného oddílu, uznáván zesnulý zakladatel junáctví bratr Antonín Benjamin Svojsík. Tento stav byl i po obnově Junáka po II. světové válce.

Obnova činnosti Junáka v roce 1968 byla možná jen proto, že na výzvu náčelníka nabídli své služby mládeži „staří skauti“, kteří prošli skautskou výchovou a i když všelijak postižení – společensky, pracovně či na svobodě – zůstali věrni ideálům skautingu.

III. sněm Junáka konaný 23. a 24. listopadu 1968 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, vysoko ocenil jejich celoživotní zásluhy o udržení a rozvoj junáctví a učinil rozhodnutí, zařadit je do „Svojsíkova oddílu“.

Organizační rada Junáka zastoupená Jiřím Řehákem a Ladislavem Boušem rozeslala všem, kdož přicházeli v úvahu na členství ve Svojsíkově oddílu pozvánku na ustavující schůzi, která se konala 14. března 1970 ve Společenském domě „Mars“, Praha 10 – Vršovice, nám. Kubánské revoluce. Schůzi zahájila a řídila v zastoupení bratra JUDr. Antonína Suma sestra Vlasta Koseová za účasti 104 přítomných. Zbylých 30 pozvaných se nedostavilo. Přítomni byli i zástupci rodiny Svojsíkovy, pí. Ludmila Stáňová s bratry dr. Jiřím a dr. Antonínem Svojsíkem.

Jako první obdrželi dekrety členství v SO z rukou br. prof. Němce sestra Koseová a bratr RNDr. Rudolf Plajner. Oba vyznamenaní pak předali dekrety dalším přítomným.

Podrobná historie do r. 2010 ke stažení zde.